Str 173 - Doslov (Shrnutí)

DOSLOV (Shrnutí) Tato publikace se především věnuje obyvatelům ostrůvku Krapanje, který se nachází na východním pobřeží Jaderského moře nedaleko města Šibeniku. Výjimečnost Krapanje spočívá již v jeho topografii. Je totiž jen 0,36 čtverečných kilometrů velký, jeho nejvyšší nadmořská výška je 1,5 metru a od pevniny ho dělí pouhých 350 metrů; počátkem šedesátých let 20. století měl 1500 obyvatel a byl tehdy nejhustěji osídleným ostrovem ve Středozemí..

Krapanjští obyvatelé se vedle zemědělství (obdělávají pole na pevnině) a rybolovu - což jsou obvyklé činnosti všech ostrovanů - zabývali a stále ještě zabývají výlovem mořských hub. Zpočátku se při této činnosti potápěli na nádech, podle některých pramenů pravděpodobně již od druhé poloviny šestnáctého století; kolem roku 1700 sbírali mořské houby pomocí trojzubců z malého člunu, ve kterém byly jen dvě osoby. Jejich čluny operovaly od Terstu až po severní albánskou hranici. Od roku 1893 začali při sběru mořských hub používat potápěčský skafandr a později, od roku 1930, ho používali i ke sběru mořských korálů. Záhy po skončení II. světové války vyzvedávali jako zaměstnanci splitského podniku Brodospas lodě potopené v tomto válečném konfliktu, a to nejen na Jadranu, ale i v Řecku, Turecku, Iránu a Egyptě. Pracovali také na stavbách pod-mořských částí přístavů a mostů - na Jadranu, na Kypru, v Sýrii, v Rudémmoři (Etiopie a Súdán), v Iránu a Ghaně. Od roku 1970 i se na Krapanji používá k potápění plicní automatika. I nadále se sbírají mořské houby a korály a provádějí různé podvodní stavební práce. Potápěči jsou díky přístrojovému potápění mnohem pohyblivější a účinnější než jejich před- chůdci v těžkých skafandrech, a proto tito žabí muži od poloviny osmde- sátých let svět pod hladinou zcela ovládli.

V této knize jsou podrobně popsány způsoby sběru mořských hub pomocí trojzubců a život dvoučlenné posádky během 20 až 25 dnů trvající plavby. Je v ní vylíčeno, jak na větších lodích žily a pracovaly během plavby osmičlenné posádky, v níž byli obvykle dva potápěči. Bylo třeba upozornit také na to, že při potápění docházelo i k četným nehodám, při kterých mnozí potápěči přišli o život a jiní se stali oběťmi dekompresní nemoci a po zbytek života byli invalidy. Zachyceny jsou i mnohé dramatické události, jak je vyprávěli sami potápěči a jiní očití svědci. Příčinou takových neštěstí byla nevědomost, nezkušenost, nedostatečné, někdy nefunkční potápěčské vybavení, přecenění vlastních schopností či podcenění nebezpečí, nezpůsobilost asistentů a pomocníků potápěčů a v neposlední řadě i vnější faktory, které potápěče pod hladinou ovlivňují a které nelze předem předvídat.

Sběr a zpracovávání mořských hub a potápěčství obyvatelů Krapanje jsou pojaty v kontextu společensko-politických systémů Rakousko-uherské monarchie, Království Jugoslávie, FRNJ, resp. SFRJ a dnešní Chorvatské republiky. Je to nejen neobyčejná topografie, ale i několik století dlouhá tradice sběračů mořských hub a potápěčství, pro něž je ostrůvek Krapanj - s výjimkou některých řeckých ostrovů - jedinečným ve středozemním a potažmo i ve světovém měřítku.

Překlad / prijevod: Dana ZELJAK